§ 1356
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 4 – Práva a povinnosti ze zástavního práva · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf upravuje práva a povinnosti zástavního věřitele (toho, komu dlužník zastavil věc a dluží mu peníze), kterému byla zástava fyzicky předána. Týká se všech podnikatelů, kteří přijímají nebo poskytují zástavu ve formě movité věci. Určuje, jak má věřitel o zástavu pečovat a za jakých podmínek ji může užívat.
- Zástavní věřitel je oprávněn mít zastavenou věc u sebe po celou dobu trvání zástavního práva.
- O převzatou zástavu musí věřitel pečovat jako řádný hospodář (s náležitou péčí a odpovědností).
- Věřitel má vůči zástavci právo na náhradu nákladů, které mu s péčí o zastavenou věc vznikly.
- Zastavenou věc smí věřitel užívat pouze se souhlasem zástavního dlužníka a způsobem, který dlužníkovi neškodí.
- Pokud je zástavní věřitel v dobré víře, že zástavce je zároveň zástavním dlužníkem, postačí k užívání věci souhlas zástavce.
- Není-li dohodnuto jinak, prospěch získaný ze zástavy se započte na náhradu účelně vynaložených nákladů na péči o věc.
(1) Zástavní věřitel, jemuž byla zástava odevzdána, je oprávněn ji mít u sebe po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen pečovat o ni jako řádný hospodář a má proti zástavci právo na náhradu nákladů s tím spojených jako poctivý držitel.
(2) Zástavní věřitel může zástavu užívat jen se souhlasem zástavního dlužníka a způsobem pro zástavního dlužníka neškodným; je-li zástavní věřitel v dobré víře, že zástavce je zástavním dlužníkem, postačí souhlas zástavce. Není-li jiného ujednání, započte se prospěch ze zástavy na náhradu nákladů podle odstavce 1.