§ 1309
OZzákon č. 89/2012 Sb. · Pododdíl 1 – Obecná ustanovení · znění od 1. 1. 2026
Tento paragraf vysvětluje základní princip zástavního práva při zajištění dluhu a pravidla pro zákaz jeho zřízení. Týká se věřitelů a dlužníků, kteří zajišťují své závazky zástavou. Upravuje právo věřitele na uspokojení z výtěžku zástavy a účinky zákazu zřídit zástavní právo vůči třetím osobám.
- Pokud dlužník nesplní svůj dluh řádně a včas, má věřitel právo uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy.
- Věřitel se z výtěžku zpeněžení uspokojí do sjednané výše, a pokud nebyla výše ujednána, do výše pohledávky s příslušenství (např. úroky) ke dni zpeněžení.
- Ujednání, které zakazuje zřídit k věci zástavní právo, působí vůči třetí osobě jen za přesně stanovených podmínek.
- Zákaz zřízení zástavního práva má účinky vůči třetí osobě pouze tehdy, pokud je zapsán v rejstříku zástav (podle jiného právního předpisu) nebo ve veřejném seznamu (např. katastr nemovitostí), případně pokud o něm třetí osoba věděla.
(1) Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy.
(2) Ujednání zakazující zřídit zástavní právo má účinky vůči třetí osobě, jen je-li tento zákaz zapsán do rejstříku zástav podle jiného právního předpisu nebo do veřejného seznamu, anebo byl-li jí znám.